Kapitola 4

19. února 2009 v 13:01 | Katy |  Rozbřesk

4. Gesto

Svatba se pozvolna měnila v slavnostní večírek, což bylo důkazem Aliciiného skvělého plánování. Nad řekou se právě začalo smrákat; obřad byl načasován tak, aby při něm slunce zapadlo za stromy.
Když mě Edward vedl skleněnými dveřmi ven, světélka rozvěšená po stromech osvěcovala květinovou výzdobu. Bylo tu velké množství dalších květin, které provoněly okolí. Pod letitými cedry byl vztyčen vzdušný stan, jenž zakrýval taneční parket.
Všechno kolem se zpomalilo a uvolnilo, když nás obklopil vlahý srpnový večer. Skupinka hostů se rozestoupila pod třpytivě zářícími světélky. Byli jsme znovu přivítáni přáteli, které jsme před chvílí objali. Nyní byl čas si povídat, smát se.
"Gratuluju, lidi!" Popřál nám Seth Clearwater, shýbajíc hlavu pod okrajem květinového věnce. Jeho matka, Sue, která stála těsně vedle něj, ostražitě pozorovala hosty. Tvář měla pohublou a zračila se v ní dávka krutosti. Tu jen zdůraznil její strohý úces; stejně krátký, jako měla její dcera Leah - zajímalo by mne, jestli se ostříhala stejně jen pro to, aby ukázala jistou soudržnost. Billy Black seděl po Sethově druhém boku, nebyl tak napjatý jako Sue.
Když jsem se podívala na Jacobova otce, pokaždé jsem se cítila, jako bych koukala na dvě odlišné osoby. Jednou z nich byl starý muž na vozíčku s vrásčitým obličejem a zářivě bílým úsmevem. Na druhou stranu bylo jasné, že je to jeden z potomků pocházejících ze starobylého rodu silných a magií obdařených náčelníků, oplývající autoritou. A i přesto, že byl obdařen onou magickou silou, tak se díky nepřítomnosti upírů jeho generace nepotřebovala přeměňovat. Billy je však stále částí oné legendy. Díky pokrevnímu poutu měl tuto moc i jeho syn, protože upíři byli zpět. V čele smečky však stojí Sam Uley, jenž je tak patřičnou částí legend.
Billy se zdál zvláštně klidný vzhledem k společnosti, ve které se nacházel - černé oči mu jiskřily, jako by obdržel nějaké dobré zprávy. Jeho klid mě zaujal. Vždyť tato svatba by v jeho očích měla vypadat jako ta nejhorší věc, co se mohla přihodit dceři jeho nejlepšího přítele.
Věděla jsem, že pro něj nebylo jednoduché skrývat své pravé pocity, vzhledem k pradávné smlouvě mezi Cullenovými a Quileuty - smlouvu, která zakázala Cullenovým stvořit další upíry.
Vlci tušili, že smlouva bude brzy porušena, ale Cullenovi neměli ani ponětí, jak zareagují. Před spojenectvím by to znamenalo přímý útok, válku. Ale nyní se znali lépe, mohli by být shovívavější?
Jako odpověď na tuto otázku se Seth přiblížil k Edwardovi a objal ho. Ten mu jeho objetí oplatil volnou rukou. Sue se otřásla odporem.
"Je skvělé vidět, že vše funguje jak má." Řekl Seth. "Jsem šťastný i za tebe."
"Díky Sethe, moc to pro mě znamená." Pak se od Setha odtáhl a pohlédl na Billyho a Sue.
"Vám taky moc děkuju, že jste dovolili Sethovi přijít a že jste tak podpořili Bellu."
"Není za co děkovat." Řekl svým hlubokým tvrdým hlasem Billy a já jsem byla překvapená, jak optimistický byl jeho tón. Možná, že pevnější příměří bylo na dosah.
Za nimi se utvořil malý zástup. Proto nám Seth zamával na pozdrav a odtlačil Billyho k jídlu. Sue chytila oba za ruce.
Dalšími, kdo se dožadovali naší pozornosti byli Angela s Benem. Po nich přišli rodiče Angely a pak Mike s Jessicou, kteří se k mému překvapení drželi za ruce. Nevěděla jsem, že se dali znovu dohromady. Přišlo mi to skvělé.
Za mými lidskými přáteli následovala nevlastní rodina upírů z klanu Denali. Došlo mi, že jsem přestala dýchat, když jsem spatřila upírku, která stála jako první - Tanya, jak jsem předpokládala podle kudrnatých vlasů rezavé barvy - se natáhla a objala Edwarda. Za ní stáli další tři upíři s očima barvy zlata a zvědavě si mě prohlíželi. Jedna žena měla dlouhé, světlé blond vlasy, rovné a hebké. Další žena a muž vedle ní byli černovlasí, s křídovou pletí olivového nádechu. Všichni čtyři byli opravdu překrásní, až se mi z toho zvedl žaludek.
Tanya stále držela Edwarda.
"Ach, Edwarde," řekla. "Chyběl jsi mi."
Edward se usmál a obratně se vyprostil z jejího objetí. Ruce jí nechal volně položené na ramenou a o krok ustoupil, aby na ni lépe viděl. "Už je to opravdu dávno, Tanyo. Vypadáš dobře."
"To ty taky."
"Dovolte mi, abych vám představil moji manželku." To bylo poprvé, co to vyslovil od chvíle, kdy se to stalo skutečností. Vypadal, že vybouchne štestím ve chvíli, kdy to vyslovil. Denaliovi se usmáli v odpověď. "Tanyo, toto je moje Bella."
Tanya byla naprosto dokonalá, právě jako moje nejděsivější noční můra. Prohlížela si mě rezignovaným pohledem, pak ke mně napřáhla ruku.
"Vítej do rodiny, Bello." Usmála se trochu smutně. "Považujeme Carlisleovu rodinu za příbuzné a omlouvám se za, ehm, nedávný incident, kdy jsme se nezachovali tak, jak se patří. Měli jsme se setkat dřív. Odpustíš nám to?"
"Samozřejmě," řekla jsem bez dechu. "Jsem ráda, že jsem vás poznala."
"Cullenovi teď vyrovnali počty. Teď je nejspíš řada na nás, eh, Kate?" usmála se na blondýnu.
"O tom si nech leda zdát," odpověděla jí a protočila své zlaté oči. Vzala mou dlaň z Tanyiny a jemně mi ji stiskla.
"Vítej Bello."
Dále se mi představila tmavovlasá žena. "Já jsem Carmen a toto je Eleazar. Těší nás, že tě konečně poznáváme.
"M-Mě t-taky." Vykoktala jsem.
Tanya se zadívala na čekající lidi za sebou. Byl to Charlieho zástupce - Mark a jeho žena. Oba nevěřícně koukali na Tanyinu rodinu.
"Později bychom se měli lépe poznat, ale na to bude času dost." Zasmála se a i s rodinou odešla.
Dodrželi jsme veškeré tradice. V momentě, kdy jsme krájeli dort, mě oslepily žárovky. Dort byl příliš velký, když vezmu v úvahu naši relativně důvěrnou skupinku přátel a rodinu. Kousek dortu jsme postavili před sebe. Navzájem jsme se krmili malými kousky a já jen nevěřícně hleděla, když Edward svou porci statečně spolykal. Díky mému sportovnímu antitalentu jsem pak kytici hodila přímo na překvapenou Angelu. Emmett a Jasper se bavili mým červenáním, když mi Edward opatrně zuby sundával Aliciin podvazek. Krátce na mě mrknul a následně podvazek vystřelil přímo k Mikeovi.
Když začala vyhrávat hudba, Edward si mě přitáhl do náruče a začali jsme první tanec. S radostí jsem ho nechala. Měla jsem strach z tancování, zejména před publikem, ale nevadilo mi to, protože mě držel on. Odvedl za mě veškerou práci. Já se jen lehce točila pod baldachýnem a před blesky z fotoaparátů.
"Užíváte si večírek, paní Cullenová?" zašeptal mi do ucha.
Zasmála jsem se. "Chvíli potrvá, než si zvyknu."
"Máme chvíli," připomenul mi štastne a naklonil se níž, aby mě políbil, zatímco jsme tančili. Foťáky samozřejmě zuřivě cvakaly.
Hudba se změnila a Charlie poklepal na Edwardovo rameno.
Tančit s Charliem nebylo zrovna nejjednodušší. Nebyl o moc lepší, než já, takže jsme se pohybovali ze strany na stranu v drobné čtvercové sestavě. Edward s Esme se točili kolem nás jako Fred Astaire a Ginger Rogersová. "Budu tě doma postrádat, Bello. Už teď jsem osamělý."
Přestože jsem měla stažené hrdlo, snažila jsem se z toho udělat vtip. "Cítím se hrozně, že tě nechám, aby sis sám vařil - to je prakticky zločin. Mohl bys mě zatknout."
Ušklíbl se. "Myslím, že to jídlo přežiju. Ale zavolej mi, kdykoli budeš moct."
"Slibuju."
Vypadalo to, že jsem tančila s každým. Sice bylo fajn vidět všechny mé přátele, ale opravdu jsem chtěla být s Edwardem, víc než cokoli jiného. Byla jsem štastná, když si mě asi půl minuty po začátku další písně přebral zpět.
"Doteď sis Mikea moc neoblíbil, hm?" poznamenala jsem, když se se mnou Edward točil co nejdál od něj.
"Jak bych mohl, když musím poslouchat jeho myšlenky? Má štestí, že jsem ho nevykopal ven. Nebo hůř."
"Jo, jasně."
"Měla jsi vůbec šanci se na sebe kouknout?"
"Hm. Tuším, že ještě ne. Proč?"
"Pak předpokládám, že si ani neuvědomuješ, jak úžasne krásná jsi dneska večer. Nepřekvapuje mě, že Mike nedokáže potlačit nemravné myšlenky, ačkoli už jsi vdaná. Jsem zklamaný, že tě Alice nepřinutila se do toho zrcadla podívat."
"Jsi zaujatý, víš?"
Pozorně si mě prohlédl a pak mě otočil čelem k domu. Prosklená stěna odrážela probíhající párty za námi jako obrovské zrcadlo. Edward ukázal na pár přímo před námi.
"Opravdu jsem?"
Vrhla jsem rychlý pohled na Edwardův odraz - skvělou kopii jeho dokonalé tváře - s tmavovlasou kráskou, jež stála po jeho boku. Její pleť měla krémovou, lehce narůžovělou barvu. Oči, lemované hustými řasami, měla široce otevřené díky vzrušení. Úzké, třpytivé šaty bílé barvy jí těsně obepínaly tělo a sukně ve tvaru zvonu přecházela ve vlečku. Dokonale padnoucí šaty na ní vypadaly elegantně a půvabně - chvíli jsem stála bez hnutí.
Dříve, než jsem vůbec stačila mrknout a vzpamatovat se, Edward ztuhl a otočil se na druhou stranu, jako by někdo zavolal jeho jméno.
"Oh." Na moment svraštil obočí. Pak se mu na tváři objevil zářivý úsměv.
"Co je?" optala jsem se.
"Překvapivý svatební dárek."
"Jaký?"
Neodpověděl; pouze zase začal tančit vedouc mě úplně jiným směrem, než prve; pryč od zářivých světel do hluboké temné noci, která obklopovala osvětlený parket. Nezastavil, dokud jsme se nedostali na druhou, temnější stranu jednoho z obrovských cedrů. Tam se Edward zahleděl přímo do toho nejtmavšího kouta.
"Díky," řekl do tmy. "Je to od tebe velice... milé."
"Laskavost je mé druhé jméno," odpověděl zastřený, mně tak známý, hlas. "Můžu se připojit?"
Ruka mi vyletěla ke krku, a kdyby mě Edward nedržel, zhroutila bych se.
"Jacobe!" Vykřikla jsem přidušeně, jakmile jsem popadla dech. "Jacobe!"
"Hej, tady, Bells."
Klopýtala jsem po zvuku jeho hlasu. Edward mě držel, dokud mě nechytil další pár silných rukou. Teplo vycházející z Jacobova těla pálilo skz tenké saténový šaty, jak si mě k sobě přitáhl. Nesnažil se tancovat; jen mě objímal, zatímco jsem já opírala svou hlavu o jeho hruď. Naklonil se níž a opřel si hlavu o mé čelo.
"Rosalie by mi neodpustila, kdybych si s ní dnes nezatančil," zamumlal Edward a já věděla, že nás nechává o samotě, dávajíc mi tak svůj dar - tuto chvíli s Jacobem.
"Ach, Jacobe." Kvůli pláči jsem nedokázala mluvit zřetelně. "Děkuju."
"Neplač, Bello. Zničíš si šaty. Vždyť jsem to jen já."
"Jen? Ach, Jaku! Teď je všechno perfektní."
Odfrkl si. "Jo - párty může začít. Nejlepší muž to nakonec zvládnul."
"Teď jsou tu všichni, které miluju."
Cítila jsem jeho rty ve svých vlasech. "Promiň, že jsem dorazil tak pozdě, zlatíčko."
"Jsem tak šťastná, že jsi přišel!"
"V to jsem doufal."
Podívala jsem se směrem k hostům, ale skrz tančící páry jsem neviděla na místo, kde jsem naposledy spatřila Jacobova otce. Netušila jsem, jestli ještě zůstal. "Ví Billy, že si tady?" To, že mám pravdu, jsem si uvědomila hned poté, co jsem se zeptala. Jacobova přítomnost bylo jediným vysvětlením jeho dřívější povznesené nálady.
"Jsem si jistý, že mu to Sam řekl. Uvidíme se až... Až večírek skončí."
"Bude určitě rád, že jsi doma."
Jacob kousek poodstoupil a narovnal se. Jednu ruku nechal na mém kříži, tou druhou uchopil mou pravou dlaň a položil si ji na hruď; mohla jsem pod ní cítit tlukot jeho srdce. Domyslela jsem si, že ji tam nepoložil náhodou.
"Nejsem si jistý, jestli dostanu více, než tento tanec," řekl a začal se se mnou pomalu otáčet v malém kruhu, což rozhodně neodpovídalo rytmu hudby, která se k nám linula zezadu. "Měl bych si ho tedy užít."
Pohybovali jsme se podle tlukotu jeho srdce.
"Jsem moc rád, že jsem přišel." Řekl po chvíli tiše. "Nebyl jsem si jistý, že to zvládnu. Ale je fajn znovu tě vidět... ještě jednou. Není to tak skličující, jak jsem si představoval.."
"Nechci, abys byl smutný."
"Vím to. A rozhodně tu nejsem proto, aby ses cítila provinile."
"Naopak - Jsem moc ráda, že jsi tady. Je to ten nejlepší dárek, jaký jsi mi mohl dát."
Zasmál se "To je dobře, neměl jsem totiž čas stavit se pro opravdový dárek."
Vzhlédla jsem, nyní jsem mu mohla vidět do obličeje, který byl však výš než jsem očekávala. Bylo by možné, že ještě stále roste? Jeho výška už se určitě blížila k sedmi stopám. Bylo utěšující vidět znovu ty známé rysy jeho tváře po tak dlouhé době - jeho hluboko posazené oči skryté pod střapatým černým obočím, vysoké lícní kosti a jeho plné rty roztahující se v ironickém úsměvu a odhalujíc tak jeho bílé zuby. V očích se mu zračila ostražitost. Všimla jsem si, že je dnes večer hodně opatrný. Dělal vše, co mohl, aby mne udělal šťastnou. Snažil se neuklouznout a neukázat tak, kolik úsilí ho to stojí.
Nikdy jsem neudělala nic tak moc dobrého, abych si zasloužila přítele, jakým mi byl Jacob.
"Kdy ses rozhodl vrátit?"
"Vědomě nebo nevědomě?" Než odpověděl na svou otázku, zhluboka se nadechl. "Ani nevím. Odhaduji, že jsem prostě chvíli putoval tímhle směrem nebo je to kvůli tomu, že mě to sem táhlo. Ale do pohybu jsem se dal až dnešní ráno. Netušil jsem, jestli to zvládnu." Zasmál se. "Nevěřila bys, jaký je to divný pocit - chodit znovu po dvou. A oblečený! A zvláštní je i to, že je to divné i mně. Nečekal jsem to. Vypadl jsem z praxe, co se týče všech těch lidských záležitostí.
Pořád jsme se otáčeli.
"Byla by to ostuda, kdybych si nechal ujít příležitost tě takhle vidět. Ta cesta za to stála. Vypadáš neuvěřitelně, Bello. Tak nádherně."
"Alice se mnou dneska strávila hodně času. A je to i díky té tmě."
"Vždyť víš, že pro mě to až taková tma není."
"Pravda." Vlkodlačí smysly. Ale bylo tak jednoduché, zapomenout na všechno, co dokáže, vypadal jako normální člověk. Obzvlášť v této chvíli.
"Ostříhal sis vlasy!" Poznamenala jsem.
"Jo. Je to tak snadnější. Myslel jsem, že bude lepší, když využiji služeb kadeřníka."
"Vypadá to dobře." Zalhala jsem.
Odfrkl si. "Fajn. Stříhal jsem se sám, s velkými rezavými kuchyňskými nůžkami." Na moment se zašklebil, pak ale jeho úsměv povadl. Zvážněl. "Řekni, Bello, jsi šťastná?"
"Ano."
"Dobře." Ucítila jsem, jak pokrčil rameny. "To je podle mého to hlavní."
"Popravdě, Jacobe… Jak ti je?"
"Jsem v pohodě, Bello. Opravdu. Nemusíš se o mě strachovat. Nemusíš už volat Sethovi."
"Neotravovala jsem ho jen kvůli tobě. Mám ho ráda."
"Seth je v pohodě, na rozdíl od jiných. Řeknu ti, že kdybych se dokázal zbavit všech těch hlasů v hlavě… Být vlkem by bylo dokonalé."
Musela jsem se zasmát tomu, jak to vyznělo. "Jo, nemohla jsem zmlknout, ani jednou."
"V tvém případě je to jiné, mohlo by to znamenat nějaké pobláznění. Oh, samozřejmě, že jsem věděl, že tak trochu pomatená jsi." Škádlil mě.
"Díky."
"Bláznovství je nepochybně jednoduší než sdílet svou mysl s někým dalším. A pak… ty šílené lidské hlasy rozhodně neposílají chůvičky, aby tě hlídaly."
"Cože?"
"Sam je někde tady venku. A pár dalších s ním. Chápeš? Jen pro případ…"
"Pro případ čeho?"
"Kdybych se třeba neudržel, či něco takového. Nebo měl v plánu přerušit párty." Jeho tvář rozjasnil rychlý, přitažlivý úsměv. "Ale nepřišel jsem proto, abych ti zničil svatbu, Bello. Jsem tu, abych…" Utrousil.
"Aby to bylo dokonalé."
"To je celkem vysoký cíl."
"V tom případě je skvělé, že jsi tak vysoký." Při mém špatném vtipu si jen povzdychl a pozorně si mě prohlížel.
"Jsem tu jako tvůj přítel. Tvůj nejlepší přítel, ještě jednou, naposledy."
"Sam by ti měl víc věřit."
"Budiž, možná jsem moc přecitlivělý. Třeba by tu byli v každém případě, aby dohlédli na Setha. Je tu moc upírů. A Seth to nebere tak vážně, jak by měl."
"Seth ví, že mu nehrozí nebezpečí. Rozumí si s Cullenovými, rozhodně více než Sam."
"Jasně, jasně," řekl dřív, než se mír mohl změnit v boj. Bylo zvláštní, jaký z něj byl diplomat.
"Je mi líto, že máš problémy s těmi hlasy. Přála bych si, abych ti mohla nějak pomoci." Ve více věcech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

:)))))byli ste tu?

klik... 100% (343)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama