Předmluva

6. února 2009 v 9:52 | Katy |  Rozbřesk
* Rozbřesk *

Stephenie Meyer



"Neměj strach," zamumlala jsem. "Patříme k sobě."



Neočekávaně mě ohromila pravda mých vlastních slov. Tahle chvíle byla tak perfektní, tak správná. Nebylo o čem pochybovat. Ovinul kolem mě své ruce, držel si mě u sebe… Bylo to, jako by každé nervové zakončení v mém těle bylo nabité elektřinou.



"Navždy." souhlasil.


Dětství není doba od narození do určitého věku a v určitém věku dítě vyroste a vzdá se dětských věcí.
Dětství je království, ve kterém nikdo neumírá.
-Edna St.Vincent Millay



Předmluva


Už jsem měla mnoho zkušeností s blížící se smrtí, nebylo to něco, na co si člověk dokáže opravdu zvyknout.
Zdálo se to zvláštně nevyhnutelné, čelit znovu smrti. Jako bych opravdu byla předurčena ke katastrofám. Unikala jsem znovu a znovu, ale vždycky se to pro mě vrátilo.
Přesto, tentokrát to bylo něco úplně jiného.
Můžeš utíkat od někoho, koho se bojíš. Můžeš bojovat s někým, koho nenávidíš. Všechny mé reakce byly zvyklé na tenhle druh vrahů - nestvůry, nepřátelé.
Když milujete toho, kdo vás zabíjí, nezůstává vám žádná možnost. Jak byste mohli utíkat, jak byste mohli bojovat, když by to tu milovanou osobu zraňovalo? Když váš život je to jediné, co musíte dát vaší lásce, jak byste to mohli neudělat?
Když je to někdo, koho opravdu milujete?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama